Ztráty

Téma : Ztráty ( úmrtí, rozchody, rozvody)

Napíšu něco k tématu „ztráty“. Myslím tím ztráty nám blízkých osob, když nás opustí nebo zemřou. Je to sice smutné téma, ale patří i toto k životu. Měli bychom si uvědomit, že jsme tady na Zemi, všichni jen po určitý čas, a také že i někteří lidé jsou v našem životě po určitou dobu. Všichni lidé procházejí ve svém životě svým vlastním vývojem a je proto dobré si uvědomit, že i přítel může odejít, protože se naše cesty rozcházejí. Někdy je to těžké, ale je to součást života, jako vše ostatní.

Bohužel se o tomto tématu málo mluví, protože se toho lidé bojí, a tím se stává, že vlastně nejsme moc dobře připravení na tuto „situaci“.  A proto jsem se rozhodla, že toto téma trošku naťuknu. Upřímně přiznávám, že na toto se nedá až moc připravit, dokud nedojdeme k pochopení určitých věcí.  Jedna věc je si o tom přečíst, ale druhou věcí je to pochopit a přijmout to opravdu celým srdcem, jen rozum nám na to nestačí. Ztráty nás bolí o to více, když si uvědomíme, co jsme tomuto člověku chtěli říct a nestihli jsme to. Mezi lidmi dnes chybí komunikace. Uvědomíme si to až tehdy, kdy člověk, kterého jsme měli, rádi odejde.

Většinou se tím zaobíráme až v době, když někoho ztratíme. Hledáme odpovědi na určité otázky, jak to tedy vše je, jaký je smysl života apod.  

Co se týče úmrtí, kdybychom byli od mala vychovávání způsobem, že odchod člověka – je také přirozená součást života, tak jako narození člověka, tak by to mohlo být pro nás snažší. Dříve lidé brali skon člověka, jako přirozenou součást života. Samozřejmě si poplakali, rozloučili se zemřelým na pohřbu a poté uspořádali hostinu. Tento zvyk má své počátky již v pohanských dobách, kdy pohřbem končí truchlení a hostina je zde proto, aby se oslavila duše – že je volná.

Když nám odejde blízký člověk ze života, je to pro náš šok – trauma. Je to tak za všech okolností, ať už úmrtí je nečekané – tragická nehoda nebo „očekávané“,  úmrtí na vážnou nemoc.  Je to bolestivé pro nás všechny, ať už něčemu věříme, zajímáme se o duchovno či nevěříme, žijeme jen materou. Najednou si uvědomíme, že nám ten člověk chybí, už  není. Pocity jsou různé, dochází ke změnám nálad. Cítíme prázdno, lítost, bolest, objeví se i projevy zlosti, apod., nálady se střídají. Každý na ztrátu reaguje zcela jinak a každého to jinak psychicky zasáhne, mohou se projevit i psychosomatické potíže. 

Také nejlepším lékem je čas, s časovým odstupem se nám může ulevovat, jenomže pokud si to v sobě nevyřešíme a nepřijmeme tuto skutečnost, tak nás to může trápit dlouhou dobu nebo to jednoduše potlačíme v sobě. Znám lidi, kteří se trápili po několik let od odchodu blízkého člověka,  nebyli s tím smíření a tím si ubližovali sami sobě,  psychika byla oslabená a objevily se  zdravotní problémy.

Zdravotní problémy mohou být způsobeny oslabenou psychikou, která snižuje imunitu, ale také tím, že neustále truchlíme a způsobíme to, že zde duše zemřelého zůstane. Snaží se nás uklidnit, ale nechápe, že ji neslyšíme, ani jinak nevnímáme. To, že u nás duše blízkého zůstane může mít také za následek, že nám (nevědomě) může předávat dispozice k nemocem, kterými za svého života sama trpěla.

Abychom se zcela s tím vyrovnali a zbavili se těch nepříjemných pocitů, tak jednou z cest je  to, že můžeme tento problém zpracovat –  auditováním ztráty pomocí metody „Hlubinné abreaktivní psychoterapie“. Samozřejmě, když si sednete k terapeutovi, bude to pro vás chvíli nepříjemné,  vypláčete vodopády slziček, ale hodně se vám uleví. Zbavíte se svého citového trápení. Pokud nedojdete k pochopení, tak si můžete zpracovat pomocí této metody i vztahy s daným člověkem. Na sezení si můžete také se svým zemřelým sdělit to, co jste za Vašeho života nestihli, terapeut vám zprostředkuje rozmluvu s jeho dušičkou. Dochází potom k velké úlevě a ukončení trápení pro obě strany.

I já sama jsem si ztráty takto zpracovala a hodně se mi ulevilo. Chce to jen odvahu a rozhodnutí si to zpracovat. Abych řekla pravdu, tak jsem se tomu po nějakou dobu sama vyhýbala, čekala jsem na „čas“, až budu na to připravená, protože je to těžké vracet se k takovému traumatu.  Také jsem si uvědomila, kolik jsem toho ještě měla v sobě potlačeného – zasunutého v podvědomí.

Napíši i další zkušenost. Jedna klientka si ztrátu zpracovávala až po 14 letech, od úmrtí svého otce.  Po celou dobu si myslela, že to má vyřešené, jen to jednoduše zasunula hluboko do podvědomí.  Po sezení si uvědomila hodně věcí , a také se jí ulevilo a navíc ji „znenadání „ odešly určité zdravotní problémy.  Takže tady je vidět, že psychika má na nás opravdu veliký vliv.

Doporučila bych všem i vzhledem k mým osobním zkušenostem, abyste si našli čas a ztrátu blízkého člověka zpracovali. I kdyby to bylo po několika letech, tak jako jsem uváděla v příkladu klientky.

To bylo teď takové krátké povídání ke ztrátě z důvodu úmrtí.

Dále k tomuto tématu ztrát patří i ztráty přátelské, partnerské (rozvody, rozchody).  Mnohdy je nutné také i tyto vztahy zpracovat.

Samotný rozvod dvou lidí, kteří se dřív milovali a najednou se rozchází, nechává většinou na jedné nebo obou stranách velké trauma. I v tomto případě se dá terapií vše zpracovat, abychom mohli znovu vykročit do nového života. Praxe ukazuje, že spousta lidí tuto stránku neřeší a poté si třeba ani nechtějí k sobě připustit dalšího člověka do života. Jakmile však tento problém vyřeší, mohou opět plnohodnotně žít dále.

Ztrácíme i přátele, ať už po nedorozuměních nebo i z jiných různých důvodů. Jsou lidé, kteří si hned najdou jiné kamarády a jsou i takoví, kteří se uzavřou do sebe a už k sobě nepustí nikoho dalšího. I tato ztráta přátelství se dá úspěšně zpracovat a tím i pochopit.

Když se rozhodnete toto si zpracovat, pocítíte velkou úlevu, a to je myslím pro nás velká odměna, abychom mohli žít plnohodnotně svůj život, bez trápení ohledně minulosti. Minulost již nevrátíme, a proto je důležité ji přijmout a vyrovnat se s ní.

Versea

 

 

 

 


Hudba na profil zdarma-