Přivtělené a bloudící duše

HAP II.  – Odvod dušiček

Součástí další práce HAP je také odvod duší.

Příčinou našich problémů může být někdy  i přivtělená či bloudící duše. Příznaky přivtělených duší u nás, se mohou projevovat únavou, nespavostí, dále psychickými problémy jako jsou úzkosti, deprese, psychosomatickými problémy. Z toho důvodu se provede kontrola a v případě, že příčinou je přivtělená dušička, provede se odvod duše.

Nejprve si vysvětlíme pojem duch – duše.

Mnozí pokládají ducha a duši za dvě různé věci. Jak to tedy je? Má člověk ducha, nebo duši? Nebo oboje? Prozkoumání různých textů, týkajících se pojmu duše ukazuje, že názor na to, co je duše je velice nejednotný. Různí se nejen názory církevních autorit, ale i např. Bible na různých místech formuluje pojem duše různě. A studium různých textů o duši naznačuje, že pojem duše je pravděpodobně velice starý pojem pro to, čemu dnes říkáme psychika. Všechno tedy ukazuje na to, že zavádění samostatného pojmu duše je pro naše účely zbytečné. Všude v dalším textu budeme proto výraz „duše“ považovat za synonymum slova duch.

Vlastnosti ducha

Duch je entita, která má tyto kvality:

1)Je nehmotný

2)Je schopen usuzovat (aniž by potřeboval hmotný mozek).

3)Je schopen vnímat (bez pomoci fyzických smyslů).

4)Pamatuje si na všechno, co za dobu své existence prožil (a nemusí mít na to tělo s mozkem).

5)Má vůli, kterou je schopen uplatňovat.

(vysvětlení jsem vyjmula z knížky Psychoterapie II. – Andrej Dragomirecký).

Zkusme si položit otázku, pokud věříme, že existuje duše, co se s ní děje, když se tělo opotřebuje (tělo umře) ?  Zpravidla odchází do jiných dimenzí, do „světla“, někdo používá slova „na druhý břeh“, duchovní svět apod.  Ale z mnoha jiných důvodů,  zjistíme, že ty dušičky zůstávají mezi námi.

Důvodů je hodně, proč některé dušičky zůstanou „zde“. 

Některé duše nechápou, že už nemají tělo, chovají se tak, jako by stále žily, jakoby měly stále svá hmotná těla. Pobývají např. v domě,  kde žily za svého života. Může je tady držet třeba jen závislost na majetku. To se pak novým nájemníkům v domě mohou dít zvláštní věci (např. otvírání dveří, různé zvuky atd.). Citliví jedinci mohou vnímat různé fyzické pocity (chlad, nemohou spát, únava aj.) 

Dalším případem je, že tady zůstávají z toho důvodu, že někoho během života hodně milovali a nedokážou ho opustit. Chtějí být stále v blízkosti svého milovaného člověka, chtějí mu pomáhat.  Někdo si může říct, to je přeci dobře, že mám u sebe svého blízkého, ale dobře to není. Vysvětlíme si proč.

Představte si, že máte babičku a jsou Vám třeba 4 roky, babičku máte ráda. No a stane se, že babička umře.  Vám je to líto a babičce je to také líto,  a tak si řekne : „ Já tady ještě zůstanu a s vnučkou budu a budu ji pomáhat.“ Ona to myslí dobře a chce Vám pomáhat. Třeba vám i pomůže, když jako malé dítě polezete někam, tak vám bude vnukávat, abyste tam nešli.

Pak vám bude dvacet let a Vám se bude třeba líbit Franta, ale babičce se líbit nebude a bude říkat, ne ten Franta ne, Jirka je lepší a vy nebudete vědět, co chcete.  A to se tak může projevovat i při výběru studia apod. Budete zmatení, nebudete vědět, co chcete.

Nebo kdyby babička umřela na rakovinu, tak vám může ty dispozice k rakovině předávat.

Duše nám sice nechce škodit, ale i tak to má negativní vlivy na nás, když se u nás zdržuje.

Také se často stává, že někteří lidé se nemohou smířit s odchodem svého blízkého člověka a stále po něm truchlí, prožívají silný smutek, a tím pádem tu dušičku stále drží u sebe a duše nemůže odejít do „světla“, tam kam patří. Nebo nechtějí tu „dušičku“ pustit z toho důvodu, že si myslí, že jim bude pomáhat, když bude stále u nich apod. Měli bychom si uvědomit, že toto není dobré, dušička zemřelého má odejít do „světla“, tam nalezne svůj klid, připraví se třeba na další inkarnaci.

Stává se i to, že když člověk zemře náhle (nečekaně), např. při nějaké nehodě, tak ta dušička je hodně traumatizovaná a vůbec nechápe, co se stalo, je zmatená.

Dále některé dušičky „zde drží“ nenávist k určitému člověku, někdo jim během života ublížil a ony mají pocit, že si to stále musí vyřešit.

Důvodem může být i to, že během života oni sami někomu ublížili a chtějí odpuštění, omluvit se, trápí se tím, a proto nechtějí odejít. Nebo nestačily říct svým pozůstalým, cokoliv před jejich smrtí.

Hodně dušiček se zdržuje např. v nemocnicích, na místech, kde byly bojiště nebo kde byly hromadná tragická úmrtí apod.

Také je potřeba si uvědomit, že pokud konzumujeme určité návykové látky např. marihuanu, alkohol, tak stačí, aby byl někdo chvíli pod tím vlivem, to je jako kdyby otevřel vrata a ty duše si k sobě zval, „bloudící duše“ se k nám může přivtělit v tento moment. A pak mohou vzniknout různé zdravotní či psychické potíže.

Uvedla jsem pár příkladů pro představu, jak vidíte sami, tak těch důvodů může být hodně.

Samozřejmě nemůžeme všechny naše zdravotní problémy (psychické či na rovině fyzické), přikládat přivtěleným duším. Je potřeba zjistit (zkontrolovat), že naše problémy vznikly na základě toho, že se k nám přivtělila dušička, že u nás pobývá  ( „doma“ dějí zvláštní věci), potom  provedeme odvod dušiček.

Na závěr bych ještě řekla, abyste si uvědomili, že není dobré vědomě u sebe držet duše zemřelých, ať už jste je milovali hodně, je potřeba je „pustit“ s láskou, aby odešli, kam patří - do „světla“, kde naleznou klid a připraví se třeba na další inkarnaci.

Hudba na profil zdarma-Příslušenství pro mobilní telefony