Příspěvek od milé Moničky, která byla tak hodná a napsala příběh o její cestě k Reiki. 

Tímto ji moc děkuji a přeji hodně štěstí a lásky na její cestě...Versea

 Má cesta k reiki (Monika)

     Vyrůstala jsem v silně ateistické rodině a asi do svých deseti let, jsem věřila bezmezně svým rodičům, že Bůh je výplodem fantazie a sloužil hlavně církvím k tomu, aby strašil lidi a nutili je tím k poslušnosti a placení odpustků. Vše, co souviselo s nadpřirozenem bylo u nás doma považováno za nesmysl a projev vyšinutí smyslů. Když mi bylo asi deset let, byli jsme s rodiči na chatě u tety a strejdy a tehdy jsem se setkala s tím, že teta věří v Boha a rozhodně není nijak šílená a vyšinutá. Tehdy mi v hlavě začalo klíčit první semínko pochybností, jestli je vše opravdu tak, jak mi říkají rodiče. Postupem času a i díky tomu, že se do televize dostal seriál „Věřte, nevěřte“ a různé jiné dokumenty, začala jsem si uvědomovat, že vše není jen černobílé, jasné a hmatatelné, ale jsou věci mezi nebem a zemí.
     Kolem třinácti let mě zajímala jakákoliv zmínka o nadpřirozenu, zejména o výkladu karet, ale informaci bylo málo jak vody na poušti. Pak začaly v novinách pravidelně vycházet články o vykládání karet a jednotlivých významech žolíkových karet. Tehdy jsem poprvé zkoušela výklady karet a seznamovala jsem se s nima. Vykládala jsem si a kamarádkám ve škole na různé věci, ale brala jsem to spíše jako hru, než něco vážného, co si zaslouží úctu a pokoru.   Na střední škole jsem se díky bojovým uměním dostala poprvé k meditacím a vědomé práci se svou energií. Obdivovala jsem Shaolinské mnichy a jiné mistry, kteří dokázaly věci, kterým normální člověk nemohl uvěřit, že jsou možné.
     Po škole u mě nastalo období povinností, a toho běžného života, kdy jsem neměla čas přemýšlet nad nesmrtelností brouka a žila jsem pevně nohama na zemi, tady a teď. Byly šťastnější i méně šťastné chvilky a já poznávala život ze všech stran, jaký opravdu je. Od mých sladkých studentských let a doby, kdy jsem mohla chodit s hlavou v oblacích, uplynulo více než deset let.

     Můj věk už začínal číslicí tři, poznala jsem konečně, na několikerý pokus, svého životního partnera a po čase jsem plánovaně otěhotněla. Najednou se můj život zase zpomalil a tehdy jsem se poprvé setkala se zmínkou o reiki. Kamarádka mi o něm vyprávěla a já ji poslouchala s otevřenou pusou. Ona byla zasvěcená do II. stupně reiki a zažehla ve mně oprovský plamen zvědavosti. Začala jsem hledat na internetu hned informace o reiki, ale hned na začátku jsem natrefila na to, že těhotné ženy by se zasvěcovat neměly a tím to pro mě skončilo. Pak jsem na reiki úplně zapomněla a začala se připravovat na příchod miminka. Malé byl jen měsíc a když jsme s partnerem sledovali, ze zvyku, jeden nejmenovaný český naivní seriál z lékařského prostředí, kde byla zmínka o reiki, já si vzpoměla, že o tom přeci mluvila ta kamarádka a začala jsem znova na intrnetu hledat informace.
    

     Netrvalo moc dlouho a byla jsem pevně rozhodnuta, že mě reiki zaujalo natolik, že bych se chtěla nechat zasvětit a sama začít s reiki pracovat. Z široké nabídky mistrů reiki mě nejvíce zaujala mistryně Versea a teď, s odstupem času, mohu říct, že mě mí duchovní průvodci vedli dobře.  
     Po iniciaci do prvního stupně reiki se začaly dít věci. Najednou jsem měla pocit, že se vznáším neustále v hlavou v oblacích a také jsem měla první zkušenost s dušemi zemřelých. Slyšela a četla jsem spousty příběhů, ale sama jsem do té doby neměla skoro žádnou zkušenost. Měla jsem strach, ale naštěstí se nejednalo o žádného ducha, který mě chtěl strašit nebo ubližovat, ale jen chtěl komunikovat a něco sdělit.
     Naštěstí jsem se mohla na svou mistryni obrátit a ona mi ochotně poradila, co dělat, jak se chovat a chránit, i když to nesouviselo přímo s reiki.

    Od té doby již uplynul skoro rok a já jsem, mezi tím, absolvovala zasvěcení do druhého stupně reiki a naučila se s reiki pracovat a používat ho běžně ve svém životě, vrátila jsem se k práci s kartama a začala jsem se učit odvádět zbloudilé duše a další duchovní práci.
    Reiki mi otevřelo bránu do duchovního světa a započalo mou duchovní cestu. Vím, že jsem teprve na začátku své cesty a čeká mne ještě spoustu práce a učení. Také vím, že chci pomáhat lidem a sama žít v souladu s vesmírem a Božími zákony.
     Přeji všem, kdo se rozhodnout jít cestou reiki, aby si vybrali mistra srdcem a poslechli svou intuici, tak jako já.

     Monika